Živé organismy a výměna energie, seberegulace

Veškerý život na Zemi od vzniku organického života až po současnost evoluuje a existuje pouze v prostředí, kde neustále přítomna různá fyzikální pole: gravitační, elektromagnetické záření Slunce a dalších kosmických objektů, magnetické pole Země a další. Proto biologické objekty jemně závisí na změnách těchto polí a, co více, nemohou existovat bez nich.

Existuje dostatečně podložený názor, že energetické náklady lidského organismu za den jsou pokryty pouze z 15-17% konzumovanou potravou. Kdyby veškerá energie přicházela k nám z jídla, museli bychom sníst až 40 kg potravy denně!

Energie ve formě pole přichází k člověku z vnějšího prostředí, prostřednictvím takzvaných energetických center (čaker) a biologicky aktivních bodů na kůži - míst výstupu na povrch známých z východní medicíny energeticky vodivých meridiánů (kanálů).

Bez vzájemné výměny energie a informací mezi biologickými objekty a okolním prostředím by život nebyl možný. Je známo, že všechny živé buňky, včetně lidského organismu, jsou zdroji elektrických a magnetických kmitů, přičemž čím složitější je struktura mnohobuněčného a mnohotkáňového organismu, tím vyšší je spektrum frekvencí elektromagnetických polí, které tento organismus vyzařuje a vnímá.

Při zkoumání vyzařování biologického objektu a přijímaných jím polních vlivů bylo zaznamenáno, že energie této výměny je intenzitou velmi malá a může činit jednotky-desítky mikrowattů na 1 cm² na povrchu objektu. Tato okolnost ztěžovala jejich registraci (nebyla k dispozici tak přesná měřicí zařízení). Jakýkoli biologický objekt je podle fyzikálních pojmů otevřeným nelineárním systémem, který si udržuje svou stabilitu díky přísunu energie z vnějšího prostředí, což je nezbytnou podmínkou jeho existence jako nerovnovážného systému.

Ilustrativním příkladem otevřeného nelineárního systému může být hračka - točící se káča, která pro udržení svého pohybu potřebuje opakované vnější roztočení. V důsledku nerovnovážnosti biosystémů je hlavním faktorem pro generování kmitů v nich působení organizovaně spojených kmitacích procesů v různých vlnových délkách: slov, hudby, odraženého světla od různých objektů, spinových vln polarizace různých roztoků a rostlin atd. Stabilita nerovnovážných biosystémů může být pouze dynamická a zásoba stability biosystému závisí přímo na výkonu kmitacích procesů.

Hlavním mechanismem, který podporuje oscilační procesy v organismu, je asymetrie. Konkrétně se jedná o přítomnost různých opticky aktivních tekutých médií, stereoizomerů, u kterých se v průběhu evoluce realizovalo přísné pravidlo jejich výběru. Podle těchto pravidel musí mít v organismu člověka a zvířat tuky a sacharidy pouze pravou stereoizomerii (tj. schopnost odchylovat paprsek světla doprava), zatímco aminokyseliny musí mít pouze levou stereoizomerii (odchylují paprsek světla doleva). Taková kombinace stereoizomerů v živých organismech se nazývá pravidlem chirální čistoty a je zřejmě nezbytnou podmínkou dostatečné síly oscilačních procesů a tím pádem stability biosystému. Díky oscilačním procesům a vznikajícím informačním vírovým magnetickým oscilacím dochází k propojení mezi buňkami, orgány, funkčními systémy, které spojují organismus v jednotnou celkovou jednotu, spojenou rytmickými procesy.

Člověk je hluboce samoorganizující a samoregulující systém, skládající se z hierarchicky samopodobných buněčných struktur, vzájemně propojených informačně-vlnovými poli, která tvoří elektromagnetický informační rámec jednotného organismu, schopného autoregulace a reakce na vnější podobné (rezonanční) vlivy informačně-vlnových polí prostředí, ve kterém člověk žije.