Podivné položení otázky o, zdánlivě, nejběžnější a nejrozšířenější látce na světě, přesto přechází z jedné knihy o vodě do druhé s neměnným cílem - zaujmout čtenáře. Může se vám zdát, že o vodě něco víte, ale ve skutečnosti v ní existuje něco tajemného a nepoznatelného, o čem ani netušíte. Taková podtext této otázky byla neustále cítit a poté podpořena výčtem podivných vlastností vody, které ospravedlňují formu otázky. 
Pro získání primárního obrazu strukturálního stavu vody bylo v posledním století vynaloženo nemálo úsilí mnoha vědců. Ale uspokojivý obraz při vytváření strukturálních modelů vody, podle uznání většiny specialistů, se až do nedávné doby nepodařilo získat. Tato okolnost se poněkud objasnila při odhalení příčiny tak neúspěšných pokusů ve výzkumu vody. Pokud se dříve při běžném termodynamickém přístupu měla voda považovat za statistický systém chaoticky interagujících molekul, poslední výzkumy ukázaly možnost kvalitativně odlišného přístupu, zohledňujícího počáteční strukturální rysy molekuly vody a směrový charakter procesu vytváření vodíkových vazeb (obr. 1), tj. jakýsi pořádek v sekvenci interakce center vytváření vodíkových vazeb ve vodě. 
Bezpochyby, předpokládané symetrické okolí jedné molekuly vody ještě čtyřmi (obr.2) může existovat extrémně krátkou dobu.Ale centra tvorby vodíkových vazeb u každé ze čtyř vnějších molekul, kterých zůstává po třech na každou, podle pravděpodobnosti interakce nejsou o nic horší než již reagující centra a k nim se také mohou na nějakou dobu připojovat molekuly vody (obr. 3). Představit si takové sedmnáctimolekulární uspořádání je samozřejmě možné pouze hypoteticky kvůli jeho krátkodobému existování, ale geometrie vzájemného uspořádání vodíkových vazeb pod úhlem blízkým tetraedrickému a k úhlu pětiúhelníku náhle dává šanci prodloužit dobu jeho existence díky vytvoření hned šesti pětičlenných cyklů (obr. 4). Podle chemicko-kinetických představ se v tomto případě jakoby objevuje úzký podle koncentrace „potok“ přetékání asociátů do trvalejší existence. Prodloužení doby života nastává v důsledku prohloubení jámy potenciální energie, ve které se nachází všech 17 molekul, hned o velikost rovnou šesti energiím vzniku vodíkové vazby. Ale hlavní není ani tak to, jako geometrie novotvaru. Objevuje se to správné uspořádání šesti center vzniku vodíkové vazby v jedné rovině, které za podmínky komplementarity jsou připraveny „zhroucení“ se s podobným uspořádáním v důsledku milionové konstanty interakce. 
„Potok“ přetékání asociátů do trvalejší existence v každé ze šesti jam potenciální energie 17-molekulárního skeletu „našel“ následující prohloubení potenciální jámy, rovné také šesti energiím vodíkové vazby. V důsledku toho vzniká krásná geometrická figura (obr. 5) - dodekaedrický tetrahedron [7,8], který se jakoby stává jakýmsi „kvantem“ v dalším uspořádání - takový pohodlný stavební cihlička.
Pravděpodobně se může zdát podivné, že tak mocné nárůst množství molekul vody a následně i množství "kvantů" v asociátech může náhle přestat. Odpověď se ukázala jako extrémně jednoduchá. Pravděpodobnost komplementární interakce najednou pro šest, poté pro osmnáct a nyní již pro dvacet čtyři centra pro vznik vodíkových vazeb rychle klesala v důsledku prudkého nárůstu počtu kombinací, které je třeba procházet, abychom "narazili" na komplementární kombinaci. Proto tak mocné zvýšení konstanty vazby na těchto centrech bylo kompenzováno neméně mocným poklesem pravděpodobnosti komplementární interakce. Na úrovni dvaceti čtyř center vazba na vodíkové vazby přestala. 
Stabilní strukturální prvek má na svých hranách částečně nabité atomy kyslíku a vodíku, a při jeho otáčení kolem těžiště se negativně nabité kyslíky nacházejí o 1,09 angstrému blíže k centru než pozitivně nabité vodíky (obr.10). To však znamená, že plocha kruhu, kterou vykresluje pohyb pozitivních nábojů, je menší než plocha kruhu, kterou vykresluje pohyb negativních nábojů. Jejich rozdíl určuje nekompenzovaný magnetický moment prvku, což okamžitě odstraňuje problém nepochopení vlivu magnetického pole na vodu.
Rozmanitost náboje na hranách strukturálních prvků umožňuje navrhnout charakter jejich následných interakcí. Každý prvek je skutečně obklopen jinými strukturálními prvky s vzájemně komplementárním rozložením nábojů (obr. 11). Je jasné, že se nejprve budou interagovat hrany s neskompenzovanými náboji, protože z 24 center tvorby vodíkových vazeb se na každé hraně ne vždy nachází přesně 12 atomů kyslíku a odpovídajících 12 atomů vodíku. Následně lze očekávat interakce takzvaných maticově polarizovaných hran, kdy celkově neutrální hrana má prostorově oddělené skupiny různých nábojů. Vzniká možnost jakéhosi nábojově komplementárního interakce, kdy dochází k vzájemné orientaci maticově polarizovaných hran s opačnými náboji a tím k jejich stabilizaci na základě energie interakce opačných nábojů.Dále, při úplné kompenzaci podobných nabitých míst na hranách je možné projevení nábojů na zbytkových bočních centrech tvorby vodíkových vazeb, které se nepodílejí na formování strukturálního prvku [11]. Článek připravila redakce PKSOVA – oficiální distributoři Planeta Regionov (ID 846) – podle materiálů výrobce. PKSOVA
Dotazy k destičkám CFS, řadám a objednávkám
