Voda: co je voda a proč se o ní ve CFS mluví | Blog | PKSOVA

Zaregistrujte se , získejte bonusy za registraci, recenze a nákupy a aktuální akce.

Kategorie

Official distributor Registry ID 846 Manufacturer registry How we verify originals

Blog

Voda: co je voda a proč se o ní ve CFS mluví

  • Планета Регионов
  • 02 May, 2025
  • 22,665 zobrazení
Voda: co je voda a proč se o ní ve CFS mluví
Zenin Stanislav Valentinovich - profesor, doktor biologických věd, kandidát chemických a filozofických vědJaká nejpodivnější a nejrozšířenější světová, nicméně nejrozšířenější látka je otázka o migrates z jedné knihy přes vodu do druhé se stejným cílem – zaujmout čtenáře. Zdá se vám, že o vodě něco víte, ale ve skutečnosti je v ní něco tajemného a nepoznatelného, ​​co si ani neuvědomujete. Toto pozadí této otázky bylo vždy pociťováno a poté posíleno výčtem podivných vlastností vody, které odůvodňovaly formu otázky.
Zde jsou jen některé z nejdůležitějších vlastností vody. Za prvé, podle svých chemických vlastností při pokojové teplotě měl zůstat plynem. Nejmarkantnějším příkladem potvrzujícím toto tvrzení je existence příbuzné sloučeniny – sirovodíku v plynném stavu, ačkoli atom síry, který nahrazuje kyslík, je dokonce dvakrát těžší než atom kyslíku. Geometricky se molekula sirovodíku liší od molekuly vody tím, že úhel mezi vazbami S-H je 92 stupňů, zatímco úhel mezi vazbami O-H je 104,5 stupňů. Připomeňme, že teoreticky podle kvantové chemie měl být takový úhel správný. Jak vidíme, geometrie molekuly vody se od teorie dost silně odchýlila, na rozdíl od geometrie molekuly sirovodíku, která se té vypočítané téměř přesně přibližovala. Překvapivě právě tento rozdíl určoval různá skupenství těchto látek, díky čemuž se voda při pokojové teplotě stala kapalinou.
Není divu, že takto podivně získaná kapalina začala mít neobvyklé vlastnosti. A nejde jen o to, že její body tuhnutí a varu měly být výrazně nižší, ale že maximální hustota vody je kolem čtyř stupňů Celsia, a proto s následným ochlazením začíná klesat, a nikoli zvyšovat, jako všechny normální kapaliny s klesající teplotou. Pro tuto skutečnost stále neexistuje rozumné vysvětlení, i když plovoucí led nám tuto anomálii neustále připomíná.
Samozřejmě existují i ​​další neobvyklé vlastnosti, například minimální hodnota tepelné kapacity při 35 stupních Celsia, která je pro živé organismy jistě důležitá.
All this turned out to be sufficient for close attention to studies of the structure of water, especially since in the human body the aquatic environment makes up 70-80%.
4. PROBLEM OF WATER STRUCTURE.
First of all, it is necessary to explain why suddenly the concept of “water structure” turned out to be a problem and why it is necessary to touch upon this complex and indigestible concept at all. The fact is that the unusual properties of water had to be explained somehow, and besides the internal transformations of water molecules, there was probably simply nothing to come up with as a reason for the manifestation of these properties.
Ostražitost akademických vědeckých kruhů vůči slovu „struktura“ ve vztahu k vodě byla vysvětlena dvěma způsoby. Za prvé, jediný faktor vnitřní přeměny molekul vody – vodíková vazba – má extrémně krátkou životnost: asi deset až mínus dvanáctina nebo čtrnáctina sekundy. Jaká tam je struktura! Než stihne vzniknout, musí se již rozpadnout. Za druhé, od přítomnosti struktury vody k „notoricky známé“ „paměti vody“ je jeden krok. A tento pojem je spojen s celou epopejem nepříliš vědeckých názorů. K tomuto závěru došli mnozí přívrženci konzervativních vědeckých kruhů. Faktem je, že již v roce 1988 Francouz Jacques Benvenisto na základě analýzy svého homeopatického výzkumu [6] prohlásil fenomén vodní paměti [6], přirozeně, aniž by se zmínil o jakýchkoli molekulárních představách o struktuře vody. To vyvolalo bouři protestů proti připisování vlastností vysoce organizovaných zvířat běžným látkám. Dvakrát se mu dokonce pokusili „přidělit“ klaunskou Nobelovu cenu za takový „směšný“ návrh. Když se autor těchto řádků při své návštěvě Ruska, dva roky před svou smrtí, po svém projevu ve Federálním centru ministerstva zdravotnictví mohl podrobně zeptat na svůj názor na rozluštění mechanismu paměti vody, sebevědomě odpověděl, že by to měli udělat fyzikální chemici a biofyzici. J. Benvenisto, který znal směr našeho fyzikálního a chemického výzkumu vody, okamžitě dodal: „Musíte se tedy dostat k vysvětlení mechanismu paměti vody.“ Na jednu stranu tak ukázal, že o paměti vody by se mělo diskutovat na mnohem subtilnější úrovni než o biomakromolekulách, a na druhou stranu také potvrdil svůj postoj k této problematice - na úrovni jeho výzkumu se vytvořilo jasné přesvědčení o existenci fenoménu „paměti vody“. Podle jeho názoru bylo možné získat úplné potvrzení a dekódování mechanismu paměti vody pouze na molekulární úrovni.
Nihilistický postoj vědecké komunity ke studiu intramolekulárních interakcí ve vodě by však neměl být vysvětlován pouze krátkou životností vodíkové vazby, ale také jejich nepředstavitelnou rozmanitostí. Představte si, kolik kombinací takových vazeb lze získat, pokud i jedna molekula vody má čtyři centra pro tvorbu vodíkových vazeb. Dimer jich bude mít šest, trimer jich už bude mít osm a následné molekuly se mohou napojit na kterékoli z těchto center za účelem tvorby vodíkových vazeb. Proto byla volba asociační cesty pro molekuly vody vždy vážnou překážkou při studiích jejího strukturálního stavu.
Vztah mezi strukturou a pamětí vody okamžitě pokládá most od molekulárních konceptů k závěrům nezbytným pro vědecké zdůvodnění bioenergetické terapie, nicméně tato cesta se ukázala jako dlouhá a namáhavá, což je v zásadě charakteristické pro každý seriózní vědecký výzkum.

5. DEKODOVÁNÍ STRUKTURÁLNÍHO STAVU VODY.
5-1. Formování stabilních společníků.
Molekula vody Výsledky podrobného studia sledu elementárních dějů ve vodě se ukázaly být ohromující. Voda se před výzkumníky objevila v podobě přísně uspořádaného, ​​zcela deterministického systému. Na jednu stranu to odporovalo úvahám z pozice statistické termodynamiky, na druhou stranu to bylo atraktivní díky plnému zohlednění chemických procesů vzniku komplexu ve vodném prostředí, bez nichž se použití statistických zákonů v chaosu interagujících molekul jeví jako nesprávné.
Jaké bylo heuristické řešení tohoto zdánlivě složitého, nepřehledného a i z principu obtížně řešitelného problému? Zdá se, že existuje pouze jedna okolnost, aniž bychom vzali v úvahu, že je prakticky nemožné znát základní principy chemické kinetiky k dosažení harmonického řádu konstruování asociátů molekul vody. Pokud se v geometrii konstruování asociátů objevují struktury s centry pro tvorbu vodíkových vazeb ležícími ve stejné rovině, pak konstanty mezimolekulární interakce mezi nimi se neskládají z jednotlivých rovnovážných konstant pro každou z vodíkových vazeb, ale jsou jejich produktem.
Protože tato fráze zní trochu vědecky, než by měla být pro populárně-vědeckou prezentaci, pokusme se zjednodušit pochopení významu toho, co bylo řečeno. Když dvě molekuly tvoří asociát, poměr koncentrace asociátu k součinu koncentrací původních molekul se nazývá rovnovážná konstanta. Pro molekuly vody při pokojové teplotě je tato konstanta řádově 10 l/mol. Pokud si představíme dva složitější asociáty, mající např. šest center pro tvorbu vodíkových vazeb ve stejné rovině, které mohou s podobnou komplementární šesticí interagovat pouze všechny najednou, pak bude odpovídající rovnovážná konstanta mezi nimi rovna milionu. Proč je to důležité vědět?
Faktem je, že stabilita novotvaru a tím i jeho životnost se v tomto případě zvýší přibližně o šest řádů. Takto mohutné prodloužení životnosti znamená existenci zásadně možného způsobu prudké stabilizace asociátů vznikajících ve vodě, což kvalitativně mění pozici odmítnutí postoje o zásadní možnosti dlouhodobé existence souboru molekul vody spojených vodíkovými vazbami.
Taková pozice by se v tomto případě asi měla nazývat jednoduše negramotná.
Pokusme se vzít v úvahu výše uvedené úvahy při konstrukci strukturních útvarů z molekul vody. A ještě lepší by bylo, kdyby při výběru modelů byly neustále přítomny známé chemicko-kinetické koncepty, které by harmonizovaly a opravovaly domnělé a skutečné, protože jejich zohlednění musí nutně přiblížit domnělé útvary těm, které skutečně existují.
Začněme úplně od začátku, tedy od jedné molekuly vody (obr. 1). Dva atomy vodíku a dva osamocené elektrony kyslíku jsou čtyři centra pro vodíkové vazby. Vzhledem k tomu, že není důvod žádný z nich vyčleňovat, měli bychom v tomto případě předpokládat, že vznik vodíkové vazby je stejně pravděpodobný v kterémkoli ze čtyř směrů blízkých čtyřstěnnému. Je pravda, že je třeba okamžitě věnovat pozornost jedné jednoduché, ale velmi důležité okolnosti. Atom vodíku příslušné molekuly vody bude interagovat s osamoceným elektronem atomu kyslíku jedné z přibližujících se molekul vody a osamocený elektron příslušné molekuly vody bude v souladu s tím interagovat s atomem vodíku další z přibližujících se molekul vody. Takové interakce by se měly nazývat doplňkové.
Molekula vody, která si plně uvědomila svá centra pro tvorbu vodíkových vazeb pro vznik čtyř molekul vodyModel vodního asociátu 57 molekulPředpokládané symetrické prostředí jedné molekuly vody o čtyřech dalších (obr. 2) může samozřejmě existovat extrémně krátkou dobu. Ale centra pro vznik vodíkových vazeb v každé ze čtyř vnějších molekul, z nichž na každou zbyly tři, nejsou z hlediska pravděpodobnosti interakce o nic horší než centra již zreagovaná a mohou se na ně v určitém místě napojit i molekuly vody (obr. 3). Takovou sedmnáctimolekulární formaci si lze samozřejmě vzhledem k její krátkodobé existenci představit pouze hypoteticky, ale geometrie vzájemného uspořádání vodíkových vazeb pod úhlem blízkým čtyřstěnu a pětiúhelníku nečekaně dává šanci prodloužit životnost její existence díky vzniku šesti pětičlenných cyklů najednou (obr. 4). Podle chemicko-kinetických koncepcí se v tomto případě zdá, že „proudění“ toku asociátů do dlouhodobější existence je úzké v koncentraci. Ke zvýšení životnosti dochází v důsledku prohloubení potenciální energetické studny, ve které se nachází všech 17 molekul, okamžitě o množství rovnající se šesti energiím tvorby vodíkové vazby. Ale hlavní věc není ani to, ale vznikající geometrie novotvaru. V jedné rovině se objevuje stejné uspořádání šesti center tvorby vodíkových můstků, která jsou za podmínky komplementarity připravena „zkolabovat“ s podobnou tvorbou díky milionté interakční konstantě.
Supertetrahedron pěti kvant0"leftimg border="0">"leftimg border" title="Cyklická formace šesti kvant - sněhová vločka" src="https://cdn.pksova.com/blogs/hSDeafmYofByxhPvYxfsYlOdNPaOo58rLohemgWQ.jpg" alt="Cyklická formace šesti kvant - sněhová vločka" align="left" delší existence border="0">Červený proud spojující potenciál v jámě sněhové vločky do studny toku 17-molekulární jádro „nalezlo“ další prohloubení potenciální jámy, rovnající se rovněž šesti energiím vodíkové vazby. V důsledku toho se objeví krásný geometrický obrazec (obr. 5) - dvanáctistěnný čtyřstěn [7,8], který se v další výstavbě stává jakýmsi „kvantem“ - jakousi vhodnou cihlou pro stavbu.
„Quantum“ ospravedlňuje svůj název tím, že s jeho vznikem se proces „kolapsu“ s milionovou konstantou stává jediným a hlavním procesem dalšího sdružování. Faktem je, že čtyři roviny čtyřstěnu (obr. 5) obsahují opět v každé šest center tvorby vodíkových vazeb a „proudění“ asociátů se stává velkým „proudem“ majícím dva směry (obr. 6 a obr. 7). Vznikají pěti- a šestikvantové útvary: supertetraedr v podobě čtyřcípé „hvězdy“ (obr. 6) a jakési šestipaprskové „sněhové vločky“ (obr. 7). Z vědeckého hlediska je správnější nazývat tyto útvary frakcemi, protože byly následně zaznamenány vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií ve formě frakcí.
„Proud“ tvorby a „proudění“ asociátů se tam nezastaví, ale naopak prudce zesílí díky neočekávanému vytvoření jediné roviny třemi rovinami interagujících „kvant“ a objevením se v této rovině v každé z frakcí již osmnácti center tvorby vodíkových vazeb (obr. 6 a 7), což implikuje následné interakce s osmnáctou až desetinou mocninou. Objevuje se dlouhověká „řeka“ asocytů s životností o osmnáct řádů vyšší, než byla životnost předchozích formací. Takoví společníci by se mohli rozlít do celého „moře“ a v tomto případě by se voda měla proměnit v gel. Naštěstí se tak nestalo, protože mezi dlouhověkými asociáty interakcí dvou pětikvantových frakcí a jedné šestikvantové frakce vzniká geometrický obrazec (obr. 8), který lze znázornit jako kosočtverečná krychle s hranou 2,9 nm a ostrým úhlem 60 stupňů (obr. 9), na jejímž každé ploše bylo již 24 center vzniku vodíkové vazby, což byl důvod ke stabilizaci tohoto typu vodíkové vazby0.
Kombinace jedné šesti a dvou pětikvantových frakcí= To potvrzuje i analýza obecného schématu asociace pro vodíkové vazby, z níž vyplývá jednoduchý vzorec [8] omezující počet jednotek v asociátu získaném některým typem tvorby vodíkové vazby - jedna, šest, osmnáct a nakonec dvacet čtyři:
Кр Mo = m (m+l)/2
kde
konstanta Mo je pro tento typ koncentrace vodíkové vazby, konstanta Mo pro vznik rovnováhy asociáty daného typu, m je počet jednotek tohoto typu tvorby vodíkové vazby.
Hodnota m, když je přesně vypočítána, se stává zcela určitou pro každý typ asociace, respektive pro prvních 57, pro druhý buď 5 nebo 6, pro třetí kombinovaný 3 a pro čtvrtý výrazně menší než jedna, tedy ukazuje nemožnost další komplexace přes vodíkové vazby.
Kosočtverečná krychle o 16 kvantech nebo 912 molekulách vody se tak ukazuje jako stabilní strukturní prvek vodního prostředí, což bylo potvrzeno metodami protonové magnetické rezonance [7,8], vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií [9], metodami optické spektroskopie [10] a doprovodnou analýzou a zpracováním získaných experimentálních dat.
Uvažujme, co znamená říci, že celé vodní prostředí se skládá z konstrukčních prvků.
5-2. Strukturní prvek místo molekuly vody
Takový nadpis může šokovat každého fyzikálního chemika. Zasahovat do „svatyně svatých“, tedy na základě existence nejběžnější a životně důležité kapaliny molekul vody – není to rouhání? Samozřejmě rouhání a navíc v současné době nejnutnější pro pochopení chemické, biologické a fyziologické role vody. Pro chemii nás takové prohlášení o nahrazení molekulárního základu vody strukturním prvkem, který je v molekulové hmotnosti téměř o tři řády větší než molekula vody, okamžitě zachráněno proti rozporu mezi skutečností, že podle chemických vlastností molekuly vody by měla existovat při pokojových teplotách a při výrazně nižších teplotách ve formě plynu, a skutečností, že voda se ukázala jako velmi potřebná kapalina. Výrazné zvýšení hmotnosti molekulárního základu, nebo přesněji elementárního základu, tento rozpor dokonale řeší.
Poprvé se v biologii objevuje proporcionalita makromolekul a vodných struktur, což přispívá k úvahám o aktivní úloze vodného prostředí v intracelulárních procesech a odsouvá dosavadní představy o něm jako o pasivním rozpouštědle.
Pro fyziologii existuje zásadní možnost vysvětlení různých substrátových a terénních vlivů na biochemické složení krve prostřednictvím změn ve strukturním stavu vodní složky.
Konstrukční prvek má řadu mimořádně důležitých vlastností, které umožňují vysvětlit známé, ale stále nevysvětlitelné jevy. V první řadě je řeč o magnetické úpravě vody, která na poměrně dlouhou dobu umožnila zbavit kotle vodního kamene a zabránit jejich explozi, když se v silné vrstvě vodního kamene vytvoří jakákoli „díra“ například pádem byť malého kousku této vrstvy. Ve vodě není nic magnetického kromě magnetického momentu protonu. Pokusy vysvětlit vliv magnetického pole působením na určitou spolupráci protonových spinů nepřinesly nic kvůli statistické povaze směrů spinů v různých molekulách vody. Schématické znázornění oblastí kladných a záporných nábojů ve strukturním prvku kyslíku na povrchu vody je částečně nabito a atomy vodíku, a když se otáčí kolem těžiště, záporně nabité kyslíky jsou o 1,09 angstromu blíže středu než kladně nabité vodíky (obr. 10). To však znamená, že plocha kruhu načrtnutá pohybem kladných nábojů je menší než plocha kruhu vymezená pohybem záporných nábojů. Jejich rozdíl určuje nekompenzovaný magnetický moment prvku, čímž okamžitě odpadá problém s nepochopením vlivu magnetického pole na vodu.
Téměř úplná absence vodíkových vazeb mezi konstrukčními prvky umožňuje, aby byly považovány za zavěšené v Coulombově poli, což zajišťuje jejich extrémní labilitu a tím i vysokou citlivost na působení vnějšího magnetického pole.
Vzájemné přizpůsobení prvků v jejich uspořádání orientaci jednotlivých konstrukčních prvků s maximálními hodnotami magnetických momentů změněných vlivem magnetického pole vede k obecné změně strukturního stavu vody.
Vliv elektrického pole se tak redukuje nejen na přímý vliv na dipóly molekul vody, který s největší pravděpodobností nezmění strukturní stav vody v důsledku statistické povahy rozložení směru dipólů v různých molekulách, ale také na výraznější interakci s makrodipóly strukturních prvků.
Stejně jako v případě magnetického pole dochází při vzájemném přizpůsobení prvků v jejich uspořádání k orientaci makrodipólů jednotlivých konstrukčních prvků změněné vlivem elektrického pole s maximálními hodnotami jejich dipólových momentů k obecné změně strukturního stavu vody.
Naznačené mechanismy působení elektrických a magnetických polí umožňují zásadně vysvětlit vliv jakýchkoli elektromagnetických kmitů na vodu.
Vzhledem k tomu, že rozložení náboje na každé ploše je poměrně různorodé - dvě až dvacátá čtvrtá mocnina, pak když se molekuly jakékoli látky s určitým rozložením náboje na povrchu dostanou do vody, vždy bude existovat strana strukturního prvku, na které bude odpovídající komplementární rozložení náboje, což povede k rozpustnosti látky. To vysvětluje téměř univerzální rozpustnost mnoha látek ve vodě.
Objev stabilního konstrukčního prvku tedy nejen že neodporuje projevům fyzikálních vlastností vody, ale naopak dokonce pomáhá pochopit důvod vlivu různých faktorů na stav vody. Úroveň stabilních strukturních prvků s přísně uspořádanou tetraedrickou konfigurací center pro tvorbu vodíkových vazeb jednotlivých molekul vody představuje základ pro následné úvahy o makrostruktuře vodního prostředí.
5-3. Od konstrukčního prvku k vodní buňce.
Různorodost nábojových vzorů na plochách strukturních prvků nám umožňuje naznačit povahu jejich následných interakcí. Ve skutečnosti je každý prvek obklopen jinými strukturními prvky se vzájemně se doplňujícím rozložením náboje (obr. 11). Je jasné, že náboje budou nejprve konfrontovány s nekompenzovaným nábojem. 24 center pro tvorbu vodíkových vazeb nebude vždy přesně 12 atomů kyslíku a tedy 12 atomů vodíku na každé ploše. Pak bychom měli očekávat interakci tzv. maticově polarizovaných tváří, kdy obecně nábojově neutrální tvář má prostorově oddělené skupiny nábojů různých znaků. Možnost jakési nábojově komplementární interakce vzniká, když dojde ke vzájemné orientaci maticově polarizovaných ploch skupinami nábojů s opačným nábojem a tím k jejich stabilizaci vlivem interakční energie opačných nábojů. Dále, s úplnou kompenzací takto nabitých míst na plochách, se mohou na zbytkových laterálních centrech objevit náboje pro tvorbu vodíkových vazeb, které se nepodílejí na tvorbě strukturního prvku [11].
Toto hypotetické pořadí následných interakcí strukturních prvků poskytuje jedno zásadní tvrzení o jejich počtu, které nějak souvisí s kompletní rozmanitostí vzorců nábojů na tvářích. V tomto ohledu se ukázalo jako zajímavé porovnat vypočítané objemy takových manifoldů a experimentálně stanovené velikosti některých izolovaných souborů, velmi podobných buňkám, které jsou poněkud odlišitelné na mikroskopu s fázovým kontrastem.
Pozorovaná půlmikronová velikost buněk se poměrně přesně shoduje s velikostí objemu, který zabírá počet strukturních prvků všech typů. S přihlédnutím ke zkušenostem z předchozí výstavby unikátního geometricky stabilního konstrukčního prvku by se dalo předpokládat, že i přes labilní stabilní charakter navazujících útvarů by měl být stále dodržován určitý determinismus jejich konstrukce. Najít experimentální potvrzení existence různých strukturních úrovní buňky je v tomto případě mnohem obtížnější. Proto byla myšlenka níže navrhované buněčné struktury získána především přesným výpočtem všech kombinací nezbytných pro kompenzaci nejprve nabitých ploch a poté maticově polarizovaných ploch. Experimentální potvrzení získané na konci našich studií buněčného modelu odvozeného z výpočtů a překvapivě přesná shoda (až 0,2 %) počtu vypočtených strukturních prvků, které se skutečně podílejí na tvorbě buňky, nám umožňuje nabídnout úplný obraz o strukturálním stavu buňky.
Pokračování....
Při používání materiálů je vyžadován hypertextový odkaz na.
Podivná formulace otázky, co se zdá být nejběžnější a nejrozšířenější látkou na světě, přesto migruje z jedné knihy o vodě do druhé se stejným cílem – zaujmout čtenáře. Zdá se vám, že o vodě něco víte, ale ve skutečnosti je v ní cosi tajemného a nepoznatelného, čeho si ani neuvědomujete...
< Zpět na seznam

Související produkty

CFS Mighty Water
CFS Mighty Water
$159
CFS 2 DETOX
CFS 2 DETOX
$159
CFS 1 Antiparazitní
CFS 1 Antiparazitní
$159
CFS č. 20 Purifikace
CFS č. 20 Purifikace
$159

Související příspěvky

Koupit CFS Koltsov v Irsku: originální ID 846 a dodání ze skladu ve Fuldě (EU)
29 Sep, 2026
Desky CFS Kolcova: jak vybrat sérii a kde koupit originál (Ukrajina)
28 Sep, 2026
Trnková deska CFS: katalog originálu, série a distributor ID 846
28 Sep, 2026
Koupit CFS Kolcova v Dánsku: originál ID 846 a doručení ze skladu ve Fuldě (EU)
28 Sep, 2026
Koupit CFS Koltsov v Portugalsku: originální ID 846 a dodání ze skladu ve Fuldě (EU)
27 Sep, 2026
Koupit CFS Koltsov ve Švédsku: originální ID 846 a dodání ze skladu ve Fuldě (EU)
26 Sep, 2026
Zpět na blog